Barcelona se vždy pohybuje na vrcholu v oblastech architektury, jídla, módy, stylu, hudby a dobrých časů. Léto je čas na párty s týden dlouhou siestou. Ale během roku to tam sviští! Hlavní město Katalánska je jednoznačně středozemní město nejen pro svou zeměpisnou polohu, ale – a to hlavně – pro svou historii, tradici a kulturní vlivy.
Ve výhodné pozici na severovýchodním pobřeží Pyrenejského poloostrova a pobřeží Středozemního moře je Barcelona druhé největší město Španělska jak velikostí tak i obyvatelstvem. Zároveň je i hlavním městem Katalánska, 1 ze 17 autonomních oblastí, které tvoří Španělsko. V Barceloně se mluví dvěma oficiálními jazyky: katalánštinou, kterou se mluví po celém Katalánsku, a kastilskou španělštinou. V Barceloně žije 1 510 000 obyvatel, ale toto číslo dosahuje až 4 000 000, počítáme-li i přilehlé oblasti.
Zde je několik památek, které určitě musíte vidět.
La Rambla (též zvané Las Ramblas) Pět jednotlivých ulic ve tvaru stromu rovných od jednoho konce na druhý je pěší zóna plná hudebníků, živých soch, šašků a potulných obchodníků, kteří prodávají vše od lístků do loterie po klenoty. Za zastavení stojí hlasitý ptačí trh ve druhém bloku La Rambly. Nachází se poblíž Palau de la Virreina, obrovského rokokového panství z 18. století, plného umění a zábavy. Hned vedle najdete nejbarevnější trh na La Rambla, Mercat de la Boqueria. Na jih od Boqueria zdobí chodník Mosaic de Miró s jednou dlaždicí podepsanou přímo umělcem. Další část La Rambla se chlubí Gran Teatre del Liceu, slavnou operou z 19. století. Pod Plaça Reial se La Rambla stává ošumělejší díky striptérských klubům a peep show. La Rambla končí vznešeným Monument a Colom (pomník Kolumbovi) a přístavem. Můžete si na Monument vyjet výtahem. Přímo za západ od pomníku, na Avinguda de les Drassanes, stojí Reials Drassanes (královské loděnice), které hostí fascinující Museu Marítim. Má více námořnického vybavení než byste tušili – loďky, modely, mapy, malby, makety lodí a lodní kuchyně ze 16. století.
Barri Gotic V Barri Gotic, jádru staré Barcelony, jsou soustředěny středověké gotické budovy jen pár bloků na severovýchod od La Rambly. Je to bludiště vzájemně se propojujících tmavých uliček spojujících náměstí se spoustou barů a kaváren stejně jako s nejlevnějším ubytováním ve městě. Většina budov se datuje do 14. a 15. století, kdy byla Barcelona na výsluní obchodní prosperity před tím, než se stala součástí Kastilie. Okolo katedrály, jedné z nejvýznamnějších gotických budov Španělska, můžete stále spatřit část starověkých zdí připojených do pozdějších staveb. Centrem čtvrti je Plaça de Sant Jaume, prostorné náměstí, prostranství pro rušný trh a jedno z míst pro tance sardana, konající se každý týden. Nachází se zde dvě nejvýznamnější budovy ve městě: Ajuntament a Palau de la Generalita.
Museu Picasso Museu Picasso je nejnavštěvovanější muzeum v Barceloně. Nachází se ve třech nápadně krásných domech na Carrer de Montcada, kde byl ve středověku přístup k přístavu. Muzeum ukazuje množství prací, které jdou po stopách umělcových ranných let. Zvláštní důraz klade na jeho modré období s plátny jako Beznaděj, keramikou a jeho ranným dílem z devadesátých let 19. století. Druhé poschodí ukazuje práce z Barcelony a Paříže z let 1900 – 1904, kde jsou práce ovlivněné impresionismem. Strašidelný Portrét pana Canalse (1905) z jeho růžového období je též vystaven. Mezi jeho pozdější práce, všechny vyhotoveny v Cannes v roce 1957, patří soubor technických sérií (Las Meninas), který se skládá většinou ze studií mistrovského díla Diega Velazquez se stejným názvem.
La Sagrada Familia Je to celosvětově známý symbol Barcelony. La Sagrada Familia skutečně vzbuzuje úctu. Monumentální kostel El Temple Expiatori de la Sagrada Família (dynamický chrám svaté rodiny) je Gaudiho nejslavnější práce a nejlepší příklad jeho vizionářského génia. Architekt se ujal práce v roce 1883 na místě předchozího neo-gotického projektu započatého v roce 1882 F. Del Villarem. Gaudi věnoval svůj život tomuto ambicióznímu podniku, který nebyl dokončen kvůli jeho náhlé smrti. Gaudi byl tak posedlý kostelem, že se nejen zaměřil na kreativní energie, ale zařídil si zde i bydlení se studovnou. 7. července 1926 do Gaudiho narazilo auto, když přecházel Gran Vía v Geroně. Nevzbudil se z bezvědomí a o tři dny později zemřel ve věku 74 let. Práce na kostele pokračovaly, ale byly přerušeny v roce 1936, kdy Gaudiho hrobka a studovna se zápisky a plány byly spáleny během bombardování za Španělské občanské války. Projekt byl znovu obnoven v roce 1952 s použitím kreseb a modelů, přestože pokračovací práce zvedly vlnu debat. Od roku 1954 do roku 1976 byly dokončeny čtyři věže na západní straně a fasáda. Sochař Josep. M. Subirachs se připojil k projektovému týmu a pracoval v roce 1987 na vstupní bráně. Dnes je postavená část otevřená pro návštěvníky stejně jako malé Museu del Temple Expiatori de la Sagrada Família s poměrnými modely a nákresy znázorňujícími proces výstavby. Na věže lze vylézt. Nabízejí neuvěřitelné pohledy na město.
La Pedrera Další Gaudiho mistrovské dílo, La Pedrera, bylo postaveno mezi roky 1905 – 1910 jako budova pro byty a kanceláře. Dříve se nazývalo Casa Mil�, ale je známější jako La Pedrera (lom) kvůli nerovnoměrné fasádě z šedého kamene, která se vlní kolem rohu ulice – vytváří vlnový efekt, který je ještě zdůrazněn propracovanými tepanými železnými balkony. Návštěvníci si mohou projít budovu až po střechu, kde se barevné komínové nástavce tyčí jako středověcí rytíři. O letních víkendových nocích je střecha tajuplně zalita světlem a otevřena pro nádherné výhledy na Barcelonu. Jedno podlaží pod střechou je skromné muzeum věnované Gaudiho práci.
Park Güell Gaudiho patron, Eusebi Güell, naplánoval předměstské „město“. Jeho pozemky byly poněkud vzdáleny na severozápad od města. Bylo vyměřeno více než 60 parcel, přestože na pozemku byly postaveny jen dva domy. Na svou dobu byl projekt radikální a jako realitní projekt nebyl úspěšný. Rada města Barcelony koupila pozemky v roce 1922 a následující rok je přeměnila v městský park. Gaudi se vyhýbal srovnávání povrchu, takže je v parku spletitá síť cest, které kopírují povrch země. Nejnižším bodem je vchod, ze kterého vede dvojité schodiště zvláštní komory, jejíž strop slouží jako podlaha velkého veřejného náměstí. V odlehlých oblastech se nachází nápadité viadukty a kolonády, které svými tvary evokují přírodní tvary.
Gúell Palace Byl postavem v roce1888 Antoniem Gaudim. Ve vstupní hale paláce se světlo procházející okny tlumí třemi parabolickými oblouky, tvořenými šedivými dohladka vyleštěnými kamennými sloupy. Vysoko se tyčící oblouky vytváří dojem gotického okna, ale okna, která Gaudi v paláci vytvořil, jsou pravoúhlá, jinými slovy slouží jako protiklady liniím oblouků. Tyto oblouky také odhalují první znaky jeho obav s Art Nouveau. Prvky Art Nouveau na vstupní bráně se opakují i uvnitř budovy. Na velkém množství pilířů je mnoho přezdobených dekorací z tlustých, podpůrných leštěných šedých pilířů ve tvaru houby vyrobených z kamene vydolovaného v lomu v Pyrenejích. Hala rozpínající se místo tří podlaží tvoří střed budovy. Nahrazuje normální vnitřní dvůr, ale zároveň vytváří dojem, že člověk stojí v obrovském barokním kostele. Tato místnost je zakryta kopulí, do které Gaudi udělal mnoho kulatých děr. Zamotané nohy od stolu se vrací v budově samotné, a to na střeše.
Gràcia Gràcia je plně rozvinuté předměstí, které je od konce 19. století domovem umělců, studentů a inteligence a zároveň průměrných Josefů, kteří jí propůjčují přízemní atmosféru. Jsou tu kouzelné parky k odpočinku ve dne, v noci se stává oblíbeným a živým místech setkávání náměstí. Kdysi to bývala samostatná vesnice severně od L’Eixample a poté v 19. století to byla průmyslová čtvrť známá republikánskými a liberálními názory. Gràcia byla připojena k Barceloně v roce 1897. Byla v té době přitažlivá, protože město mělo špatné silnice, školy a kliniky, nemělo ani žádné pouliční osvětlení či kanalizaci. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století se stala oblíbená mezi radikály a bohémy. Dnes si zachovává trochu tohoto aroma – spousta osvětlení na nároží Vás osvětluje na cestách do barů kaváren. Na Plaça del Sol je příjemné si posedět během dne, je to tu obklopeno kavárnami a klidem architektury 19. století.
Montjuïc Montjuïc, kopec jihozápadně nad městem, je domovem galerií s moderním uměním, atrakcí pro volný čas, uklidňujících parků a hlavní skupinou míst pro Olympijské hry z roku 1992. Přijeďte sem z Plaça d'Espanya a na severní straně uvidíte Plaça de Braus Monumental, bývalou arénu pro býčí zápasy, kde v roce 1966 hráli Beatles. Za tímto místem leží Parc Joan Miró, kde stojí Miróova vysoce falická skulptura Dona i Ocell (Žena a pták). Poblíž, v Palau Nacional sídlí Museu Nacional d'Art de Catalunya, které má skvělou sbírku románského umění. Pod Palau Nacionál se prostírá několik teras, fontány, včetně té největší, La Font M� gica, která za letních večerů ožívá světlem a hudební show. Na severozápadě od Montjuïc je „španělská vesnice”, Poble Espanyol. Na první pohled je to obyčejná past na turisty, ale je to také poutavé obrázkové album španělské architektury s přesvědčivými kopiemi budov ze všech oblastí Španělska. Anella Olímpica (Olympijský kruh) je skupina sportovišť, kde se konala hlavní utkání Olympijských her v roce 1992. Pod kopcem navštivte mistrovská díla jiného druhu v Fundació Joan Miró, v barcelonské galerii pro největšího katalánského umělce 20. století. Toto je největší sbírka jeho práce.
Monestir de Montserrat V Montserrat, 50km (31mil) severozápadně od Barcelony, naleznete podivné skalnaté útesy, zničené jeskyně poustevníků, klášter a davy turistů, odpočívajících od pobytu na Costa Bravě. Monestir de Montserrat byl založen v roce 1025, aby připomínal vidění Panny Marie. Dnes tu sídlí komunita asi 80 mnichů. Poutníci sem přichází uctívat La Morenetu (černou pannu), románskou dřevěnou sochu Marie s Ježíškem z 12. století. La Moreneta je od roku 1881 oficiálním patronem Katalánska. Nejdramatičtější vstup na Montserrat je kabinkovou lanovkou, která přijíždí přímo pod klášter po vzrušující jízdě nad strmým kopcem.
